Ty vole, já ještě žiju, jo

23. září 2013 v 22:10 | Cassie D. Michaelis |  Můj svět
Zdravím, tedy v případě, že ještě někdo pamatuje na můj malý zapomenutý kousek blogového světa. Moji malou skládku myšlenek, odpad z mé hlavy.

Novinky z mého života? Hm, tak momentálně sedím doma, což je překvapivý, měla bych bejt u naprosto mentálně vyšinutejch příbuznejch a chodit do školy. Bohůmžel se musím psychicky lehce zotavit, než se tam znovu vydám. Nepsala jsem sem ani to, že mě loni vylili z intru za chlast (no co, každej nemůže bejt dokonalej, že). Teď teda bydlím u příbuzných mého otčíma a to je fakt psychárna jak svině. Jeden pokoj, plus obývák. Pět dospělých a dva psi. Babička - typická vesnická drbna, rozebírá každý pohyb kohokoliv ve vesnici. Slečna J. - píča na ntou, která trpí chorobnou potřebou ukazovat, že má na lepší společnost (jasně a proto bydlí v obecním bytě s těma magorama), vyprávět jaké zná celebrity a s kým kde píchala. Naprosto nonstop mi zdůrazňuje, že mě tam nechce a ať už vypadnu. Před mojí maminkou mi říká "Petí" a chce abych s ní jela někam do lepší restaurace. Haha. Další je Cvok Jiřina, která byla v Bohnicích, trpí schizofrenií s psychotickýma příznakama a málem mě pobodala nožem, taky je na mě moc milá a furt mě odtamtud vyhazuje. Další je H., která je nějaká postižená, řekla bych, že tělesně, ale to jak je furt doma ji poznamenalo mentálně, takže taky fajn společnost. S babičkou nonstop koukají na telenovely ("aach, Chuanito, promiň mi, ale podvádím tě s vestavěným francouzským krbem" "to nevadí, Chosé Antonio, má lásko, já tě zase podvádím s mixérem"). Další je slečna M., tu mám ze všech nejraději, super osoba, která je ovšem doma přibližně v té době, kdy já odjíždím do školy. Takže se vídáme akorát, když mě v pět ráno probudí, když přijede z práce.
Ideální prostředí pro studentku druhého ročníku střední školy. Ne?
V tý vesnici plný alkoholiků, divnejch lidí a psychopatů se mám fakt dobře. Hlavně, že tam musím po škole jezdit před šestou, to si vymyslel otčím. Úžasný.

Jinak škola v pohodě, zatím samý jedničky *chlubí se* a teda dvojka z němčiny, což je prosím pěkně můj nadlidskej výkon, kterej si žádá odměnu v podobě flašky rumu minimálně. Ale teď už moc nepiju. A nehulím vůbec. To jsou změny, co?

Ale ne, bavím se pořád, jen se neztřískám do bezvědomí a nedám si brko. V prváku jsem objevila nový kámoše, metaláky, kteří jsou stejně švihlí jak já, takže je to mrtě prdel. Třeba s Přemíkem jsme chodili po Praze s cigárem v hubě a cedulí "Nekuřte! A věřte v Ježíše!". Takže prostě normální bytosti, asi jak já.

Taky se budu učit hrát na Jettinku, mojí milovanou kytaru. A budu v blackmetalové kapele, prej. Heč.

Jinak jsem psychicky v prdeli. Složila jsem se z toho, že mi otčím snědl chlebíčky. Fakt jsem musela vypadat hardcore drsně, když jsem bulela jako idiot, kvůli tomu, že mi snědli chlebíčky. Psychická stabilita fakt na místě.
Jó, mám se krásně. Jsem fakt šťastná, naprosto v pořádku. Vůbec se nehroutím kvůli každý kokotině. Ale jo, po těch letech si teda rodiče uvědomili, že něco není ok, když jsem takhle v háji, i když mám bejt údajně šťasná. Škola je v pohodě, prázdniny strávený prakticky celý u přítele (o něm, ale až ke konci, protože... chronologicky by to nevycházelo, heehe) a jinak žádný problémy.

Jo, k prázdninám. Makali jsme s mým milým na hiphop kempu (jo, oblečení ve stylu punk/metal tam fakt zapadalo...). Bylo to fajn, vydělali jsme si mrtě peněž bokem, ale výplatu jsme ještě neviděli. No jo. Jinak jsme tam dělali hajzlbáby. Respektive hlídače záchodů, vybírali jsme vstupný. Hh. Největší sranda, když nám tam nechali místo dvacky třeba cíga. Pak nám týpek nechal flašku jen tak. Akorát jsem z toho byla tak zdegenerovaná (skoro žádný čech, ale všude poláci), furt se mluvilo anglicky, takže jsem pak i na čechy mluvila anglicky a koukali na mě jako na idiota.
Jinak jsme taky brigádničili na řepným poli. Jo, bylo to vtipný, to byla ta největší vedra a já byla červenější než rajče. Hm, no a těch šest stovek, co jsme si vidělali jsme stihli propít první den (hehe, můj mladej se po vypití pár lahváčů nevysekal - on "dobrovolně spadl z kola" a pak mi skoro usínal na polní cestě... :D - ano, tady jsem si smajlík odpustit nedokázala).

Ale kašlu na to. Zkrátka s mým milovaným jsme se seznámili na koncerě Arakain, Doga a Dymytry - ke konci na školního roku (na který jsem tam nebyla, můj otčím je zmrd!). Poprvý jsme se viděli, když jeho kámoš, když hrála Doga (Izzi, oooch, sladkej Izzi, plánovala jsem ho tam někde potkat a dát s ním aspoň panáka, nedopadlo... a vůbec mi to nevadí - bez ironie!) na jednoho týpka vylil pivko a ten tam do něj začal mlet nějaký sračky. Oba jsme hodili "wtf" pohled. A pak jsme se potkali na Arakainech v kotli. Kde jsme se nějak začali bavit a pak jsme spolu pařili. No a u songu Kyborg jsme se vykousli. Hmm, potom jsem se ho teda zeptala aspoň jak se jmenuje :D (jo, neodpustila jsem si dalšího smajlíka). Po Arakainech jsme se bavili, představil mě pár kámošům, ještě jsme se nějak vykousli a tak, pak jsme si dali číslo a fb. Vocet zavelel a jeli jsme dom. Kupodivu jsem na Járu musela myslet i po cestě k babičce a byla jsem nervní, kdy se dostanu na fb, abych mu teda napsala. Divný, te se prostě nestává, že se s někým seznámím na koncertě a pak trpím patologickou potřebou mu napsat. Ačkoli jsem nečekala odpověď - však víte, takové ty akcičkové skoroúlety. Nevěřila bych mu, že je takový nevinný (a panic... tedaaa dokud jsem to nezměnila, ech *andělskej úsměv*), jelikož na té akci se choval suverénně, sebevědomě a jistě. Prostě jsem čekala, že budu akorát další holka na jeho seznamu těch, se kterýma se takhle seznámil. Ale ono houby. Nakonec se z něj vyklubalo prostě zlatíčko, hehe, ale už mlčím, neb si jinak zkazím svoji pověst o citlivosti pařezu (asi pozdě, co? no jo, taky umím milovat, nikdo mi to nevěřil, chňá!).

Mno, druhý den jsem si ho na fb přidala a psali jsme si. Další den zamnou přijel. Koupili jsme nějaký lahváče a rumík, pak jsme se samozřejmě začali kousat a tak lehce otlapkávat (fascinující jak mě prakticky tenkrát ještě cizí týpek dokázal nadrbat... pak jsem ze sebe měla normálně špatný pocit, že jsem moc levná, lol). No, pak jsme trávili čas voláním na skypu a já se odhodlala, že ještě týž týden k němu pojedu. VLAKEM!!! Kdo čte můj blog, ví, že mám panickou hrůzu z cestování vlakem, ale já to dokázala, kvůli němu. A to jsme spolu ani nebyli, prostě kámoši. Nějak mi došlo, že jsem se do něj zamilovala a byla jsem tak lehce v prdeli. Chacha. Přišel mi strašně super, ale myslela jsem, že prostě těžko bude opětovat něco takovýho jako je tenhle cit, mno. A hele, ono jo. Oboum nám totiž přišlo, že se známe strašně dlouho.
Husťárna, když mi to na skypu řekl, tak jsem se zmohla jenom na "áááááááááááááá" asi tak půl hodiny, pak jsem tedy přiznala, že já taky. Mno a nějak jsme spolu začali chodit. Už jsme spolu čtvrt roku a máme spolu jen ty nejhezčí zážitky.

Takže zpět k prázdninám - ty jsem trávila prakticky celé s Járou (ach, osude, proč se můj přítel musí jmenovat jako můj zkurvysynskej vocet jinak řečeno otčím?). Pár akcí i s partou, absolutně super. Nejvíc prostě. Nějaký ten koncert, společné chlastačky na kulturních akcích, posezy v hospodě. Pak jsem byla mrtě dlouho kvůli té brigádě nakýblovaná u mé lásky, respektive u jeho tatínka, kvůli té brigádě (ale kdybyste viděli, jak můj otčím vyváděl, vůbec mi nevěřil, že jedu na brigádu a když mě tam odvážel, vyhrožoval, že bude chtít po Járově tatínkovi občanku :D - další smajlík, do háje). A tak různě, prostě prázdniny bych hned vrátila zpátky.

Jinak na začátku roku jsme byli s pár lidma ze školy na sportovním kurzu. Mrtě jsem prostě čuměla, když jsem zjistila, že prakticky všechny předněhnu (tedy na krátké trati, neboť dlouhou kvůli kuřáckým plicím neudejchám).

Bejt vlkodlak je frajeřina.

Kecám.

Nehrabe mi.

Bagřík Bagrovič Bagrissimo vás všechny vidí!

Mimochodem, můj plyšovej pesovlk (dobře je to pes, ale já Takáju vidím prostě jako vlka) mi obživl. Beze srandy. A drogy neberu (nikdy nikomu).

Jinak u nás doma straší.

Můj mladej má v sobě asi démona bo tak něco, jelikož se občas dějou dost krutě divný věci. Ale o tom až jindy.

Noo, tak mějte se. Pokud jste tenhle blábol přečetli až do konce (jestli ho vůbec někdo začal číst), tak vám gratuluju. Poslala bych kytky, ale mám sotva na cigára, takže pardon. Budu nesmírně šťastná, pokud zde zanecháte komentář.

Chci rum.

Tak ciao,
Cass

PS: Děkuju vševidící Franzie a za svoji příšernou gramatickou chybu se nepochybně budu smažit v pekle, ale jsem nemocná a moc mi to nemyslí, haha (to jsou výmluvy, jaj)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 On On | 23. září 2013 v 22:25 | Reagovat

Dočetl jsem to až do konce :-D Kytky pošleš později (až na ně budeš mít) :-D :-D. Bezva se to čte. četlo se mi to skvěle. Už se těším na další články :-)

2 VelííQ VelííQ | Web | 24. září 2013 v 15:32 | Reagovat

Ehm... Chodím na gympl... A jo, řekla bych, že znám tvůj názor, ale já prostě nevěděla, kam mám jít! :D
Jinák... Ty lidi se kterýma žiješ... To jako fakt? O_____o To musí být... O__o No prostě... "fakt super"
S tím klukem vám to přeju ^^

3 Franzie Franzie | 24. září 2013 v 21:28 | Reagovat

Baf, zpráva ze záhrobí :D Tak tedy konečně dodávám ten slíbenej komentář.
Ti příbuzní... heh, a to jsem si myslela, že ti moji jsou na odstřel. Tak to hlavně přežij, budu tvým směrem vysílat... pozitivní vibrace (no, ehm, dejme tomu, že bych něčeho takovýho vzhledem k mý nátuře byla schopná).
Pohodu ve škole celkem závidím, nás tenhle rok budou drtit na prach (první den ve škole: *lidi se něčemu potichu smějou* učitelka: "smích? Přejde.") Mimochodem, zůstala jsem jediná holka na IT, nice :D

Snad se teda někdy v budoucnu srazíme a pokecáme, ne že já bych měla kdovíco zajímavýho k vyprávění, spíš bych si vyslechla zážitky od tebe, vypadá to, že se nenudíš :D Do té doby slunce v duši, atakdále ^^
P.S.: "fajn, vidělali jsme si"... chápu, že pro lidi, který se v tomhle rejou je speciální místo v pekle, promiň, bylo to silnější než já. Jsem špatnej člověk? :(

4 Blangela Blangela | Web | 24. září 2013 v 22:28 | Reagovat

Já s těma lidma ani nemusím bydlet. Dík mé nátuře stačí, že něco podobného mám v mé přátelské sebrance na Fuckbooku. Ale věřím, že takhle je to totálně na hlavu. Tak budu držet palce, ať vydržíš. A ať i ten vztah vydrží. A rum vydrží, a tak všechno.
Být psychicky v prdeli začíná být znovu kůl. Tak já zalejzám, nesnáším být kůl :D Hele, ale že ty, takovej hulič, a přestalas? Bylo by zajímavý, kdyby tví čtenáři začali... Hm, jo.
Co se týče hození si tě do odkazů, jdu na to. Proti tomu, že si mě tam hodíš ty, samo nic nemám.

5 Kláša, Flaška... Kláša, Flaška... | E-mail | 1. října 2013 v 21:02 | Reagovat

Jaj, konečně další článek :D (ne jak já, kerá nenapsala už pomalu půl roku :D).
Jsem jenom ráda, že už nehulíš a trochu jsi se umírnila, mám z tebe fakt radost :D *zní jako stará starostlivá tetička, neustále lamentující, a taky se tak cítí... Už patří do starýho železa*
Taky gratuluju k novýmu přítelovi, doufám, že je to konečně ten pravý a že vám to dlouho vydrží :)*tajně závidí*
Ty lidi v baráku... No, musí to být zajímavé :D (nechtěla bych, proto si vybírám takové povolání a mým snem je stát se psychologem nebo psychiatrem :D jo, jo :D)
Závidím ti hezký známky a dvojku z němčiny (já už tam mám dvě pětky a možná zítra přibude třetí... Mezi tím ta velká 1-2 vypadá fakt dobře :D)
Jinak k tomu, že se cítíš v prdeli... Tak před rokem jsem si kvůli tobě a taky kvůli tomu, že mě tyhle věci zajímají přečetla knížku Putování s černým psem. Je to vlastně o depresi, není to taková ta odborná sračkoidní věc, jsou tam spíš příklady ze života různých lidí, kteří depresí trpí, různě starých, v různých stádiích (mám pocit, že nejmladší je tam kolem 12) a je to fakt mooc zajímavý. Možná by sis to měla přečíst, je to fakt zajímavý a dobře se to čte. Možná by ti to pomohlo se s tím vším vypořádat, možná bys pochopila víc i sama sebe. Tohle ti nepíšu, abych tě urážela nebo něco takového, já mám jen přirozenou potřebu pomáhat lidem kolem sebe, na kterých mi záleží... Takže promiň, jestli už tě to fakt sere :D klidně napiš a já se pokusím přestat...
Jinak jsem si všimla, žes začala používat spoustu hantecových slov (nevím, jestli se u vás používá slovo hantec = nářečí). To jsi pochytila v Praze nebo od někoho jiného (moc mi to jako pražáčtina nezní :D)?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.