Až moc špekulování a degustace.

23. února 2013 v 19:44 | Cassie D. Michaelis |  Můj svět
Nevím, co napsat takhle na začátek, když jsem dva miliony let nic nenapsala.

Dnes tu bude jednoducho hej hej, dnes sa bude pogo tancovat...
...
Už je zas jak prasa a zasa padá na chodník...

Nevím, co říct, snad jen, že text psaný tučně obsahuje kousky textů kapely Sitňan, kterou najdete ZDE - vřele doporučuju, je to dokonalá hudba, pro mě prostě spojená s mojí milovanou hospůdkou ve který už normálně téměř i bydlím.

No, to jsem začala opravdu příhodně. Vlastně shrnutím mýho bídnýho života. Ale už to asi malinko přeháním, opět jsem tak malinko nakousla záškoláctví. Tenhle tejden jsem dvakrát spala v hospodě a ve škole byla akorát v pondělí, středu a pátek. Sranda, no. Denně zkouřená (od neděle do pátku padlo čtyřicet pět brk a k tomu nějaký skla a vodárna, hehe, rekordy se lámou nějak moc lehce) a v lihu (týpek, co mě zval za mě utratil přes litra, což je teda docela krutý, no). Nemyslete si ovšem, že za to nějak jakože utrácím. Nemám prachy ani na jídlo. Prostě mě lidi zvou...

A opět se začínají vracet deprese ve velkém stylu, občas mým pocit, že prostě zešílím. Je to vždycky prostě jako náraz kamionu, jako by mě zmlátila parta boxerů, jako bych měla naprosto neskutečnou kocovnu (to tu bylo minulej čtvrtek). Najednou mám pocit, že se mi rozkočí hruď jako kdybych měla nějaký záchvat, vopravdu takovej ten hnusnej pocit, jako když jste absolutně nervozní a vždycky to přijde z depresí a já pak nemůžu poslouchat ani vlastní myšlenky, je mi z nich prostě zle. Jakože i fyzicky. Sem tam si nevědomky škubu vlasy abych se věnovala jinému typu bolesti, přistihla jsem se při tom v autobuse.

Nemám nic. Žádný hodnoty, nikoho, nic pro co bych tu mohla bejt.

S Ondrou už tak nějak nejsem. Rozchod na Valentýna, asi to ode mě bylo hnusné, ale v tu chvíli to prostě byla jen sranda, proč si změnit status na fb, ale po dalších dnech jsem si uvědomila, že je to vlastně jedno. Nezáleží na tom, stejně prostě nejsem holka pro něj. A on není frajer pro mě. Vrátila jsem se k článkům, které jsem dřív psala a v jednom je psáno, že bych se kvůli nikomu neměnila (projekt 10 dní; jak si získat mé srdce) a došlo mi, že přesně v tom je chyba. Já jsem prostě já. Ano, Ondra byl možná šťastnej, když jsem prohlásila, že přestanu chodit do hospody a kouřit. Jenže já nebyla. Nejsem. Patří to ke mě a je to vlastně to jediný, co mám. Miluju tu atmosféru, vůni marihuanového kouře i cigaretového. Je to můj život. Ano, trošku ho v příštních dnech musím usměrnit, rozhodně budu chodit do školy a na intr, ale jinak? Hospodu už beru jako svůj druhej domov. Nejde o chlast, ale o lidi. Jsem schopná tam sedět jenom o vodě, ale stejně to je fajn. V poslední době je mi podobně fajn i s jedním kamarádem, ale to je... komplikovanější.
Pokud jde o Ondru - chce semnou mluvit a tak, ale já na to nemám - jasně, promluvím si s ním, ale už je rozhodnuto. Tenhle týden jsem spala v hospodě v posteli s barmanem v jedné posteli a necejtila jsem nic. Vůči nikomu a ničemu. Prostě jsem ležela kus od V. a dívala se do stropu... přemejšlela jsem o svým životě. A on nejspíš taky, viděla jsem, jak mu steklo pár slz, ale mlčela jsem. Nebyla jsem schopná ani uronit slzu nad tím, jak jsem marná a zoufalá. Šlo už i o ten pitomej fakt, že mi bylo jedno, že tam s ním vůbec jsem. Nemělo by mi to vadit?
Vlastně jsem zůstávala s myšlenkama vzhůru až do té doby, dokud se nešlo znovu kalit. A v té chvíli jsem si na někoho vzpomněla, heh...

Je to legrační. Jsem absolutně mimo, zejtra nejspíš opět přespávám v mé milé hospůdce. Opět se do toho zamotává,, ale rozhodně musím jít v pondělí do školy, jinak už to bude průser.

Mám hlad, pořád. A v Praze nemám ani peníze na jídlo - nebo-li zkuste se týden živit ze šedesáti korun.

No... momentálně je někde s přáteli, ale tak co, právě mi napsal týpek, kterého jsem neviděla pár měsíců, takže letím do hospody na pivko. Možná se tu ještě tenhle víkend objeví nějaký článek, netuším.

Tohle je prostě jen jeden z dalších výkřiků do prázdna.

Mějte se,
Cassie
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | E-mail | Web | 27. února 2013 v 16:54 | Reagovat

Vydrž, prťka, vydrž! Nezapomeň, že na jižní Moravě jsou lidi, co ti fandí!

2 VelííQ VelííQ | Web | 3. března 2013 v 19:00 | Reagovat

Hrozně doufám, že se tu brzo objeví článek, když budeš hrozně šťastná, klidně si buď pořád zalezlá v hospodě, ale přeju si, abys byla šťastná. Vím, že to asi moc nepomůže, ale... Doufám, že bude líp :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.