Komentáře

1 Noemi Noemi | Web | 26. prosince 2012 v 19:35 | Reagovat

Ani nevíš, jak Ti rozumím...

2 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 27. prosince 2012 v 10:04 | Reagovat

Tvoje depky, to byl vždycky extrém, co...řekla bych "přijeď, půjdem se napít, pokecáme, kdyžtak si pobrečíš, najdeme ti nějakej smysl života", ale nejsem si jistá, jestli bych ti dokázala správně pomoct. Na hovno je, že když ti řeknu "nedělej kraviny, máš celej život před sebou", zní to jako fráze, kterou použijou všichni, a můžu to myslet sebevíc upřímně. Holka, mrtě bych ti chtěla pomoct, protože to fakt nemáš jednoduchý, ale skrz internet se to tak blbě dělá...ale stejně ti pořád věřím, ještě jsem nepotkala někoho tak houževnatýho jako ty. Sem tam se člověk prostě potřebuje zhroutit, je to zdravý. Osobně se po tom vždycky cítím mnohem líp. A pak - na světě nejsou jenom lidi, kterým nebudeš chybět, je tu taky spousta těch, kterým chybět budeš, na to mysli.

3 Jeffree Jeffree | Web | 31. prosince 2012 v 16:12 | Reagovat

Řekl bych bude líp, ségra...ale u tebe člověk nikdy neví. ;) Ožer se, zhul nebo cokoli podobného a zapomeň na depku. Buď si jistá, že bys hooodně lidem chyběla. A na ostatní ser. :)

4 VelííQ VelííQ | Web | 6. ledna 2013 v 20:26 | Reagovat

No tak, Cassie... :(

5 Kláša, Flaška... Kláša, Flaška... | E-mail | 17. ledna 2013 v 20:02 | Reagovat

Oj, oj, už zase??? To mě mrzí... *přišla s křížkem snad ne po funuse, může za to debilní Blog* :( To mě mrzí... Jak já bych tě ráda viděla vedle sebe. Pokecat si, všechno to ze sebe dostat. Ta vzdálenost mě moc a moc irituje... Prosím tě, hlavně to nedělej... Máš tu hodně lidí, kterým na tobě záleží... Mě by to mooc štvalo, přijít o někoho takovýho... Bojuj, já věřím, že to ustojíš a bude třebas líp... Musíš doufat, věřit... Když se potřebuješ vykecat, napiš. Já vím, že je to se mnou moc náročný, někdy mě tam zastihnout, ale kdykoliv tam na mě narazíš, věř, že budu jen ráda, když napíšeš... Drž se, holka...

6 Blangela Blangela | Web | 19. srpna 2013 v 17:53 | Reagovat

*mental highfive* Uhm. Přesně tohle znám. Moc dobře. Donutila jsi mě uvažovat nad tím, jak je to možný, že jsem si ještě nikdy neměla chuť napsat parte. Asi bych neměla co říct. Uhm, měla. Nebo mým parte bude má vysněná (a nejspíš nikdy nesplněná a nedopsaná) kniha... :)

7 Simča Simča | E-mail | 5. ledna 2018 v 2:35 | Reagovat

Přesně, semtam mě chytnou depky stejné jako tebe, nemám tak dobrý vyjadřovací schopnosti vím co cítím, ale těžko se to popisuje a u tebe jsem se našla v každém slově. Je to pro mě v jistých mezích úleva zjištění toho, ze je takových lidi na svete víc, člověk si pak připadá ne tak osamele.. znám ten pocit, přesně co popisuješ, nejde se ztoho ani vyřvat ani když utikas fakt moc rychle pryč, myšlenkám neuteces.. a furt ze zevnitr užirá ten vnitřní hlásek ze ti nikdo nerozumí, ale za ten všechen můj proces sebepoznani, ke kterému jsem došla po dlouhé cestě, jsem zjistila, ze to spis já nerozumim nikomu.. a to je strašně důležitý, když si toto přiznáš
Kdysi jsem slyšela jednu frázi, která mě doteď doprovází životem a pomáhá mi se prodrásat trnitými keřy beznaděje, snad ti taky pomůže (nehledě na to ze reaguji na příspěvek r. 2012 a je 2018)
,,Oni to přebolí”
Zní to jako strašně jednoducha nicnerikajic otřepaná fráze, ale schválně až jednou si najdeš chvilku času, sedni si a jenom nad tím premyslej kolikrát se to už v tvém životě stalo pravdou... pochopíš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.