Pitomej den od "V", kvůli kterému je zaspamovený celý internet

24. prosince 2012 v 15:16 | Cassie D. Michaelis |  Krabice od pizzy
Momentík jen pěkně nahlas ohulím Iron Maiden a začnu se věnovat článku.

*po hodině poslouchání*

ehm... Poslední půlhodinku (ano, tu předchozí půlhodinku jsem pogovala se skříní) jsem strávila čtením si vlastních článků na starém blogu (na který máte snad všichni odkaz, tak si můžete pogooglit v archivu) z roku 2011 a 2010. Zajímavé, zajímavé. Nu, nejprve se krátce ohlédnu zpátky a pak se vrátím k letošku, ehm.

Vánoce a Cassinčin život v roce 2010 - psala jsem o tom, že mám neskutečnou radost i přes fakt, že nemám vánoce moc v oblibě. Dostala jsem fajn dárky a byla jsem fakticky skoro šťastná. Teď mi došlo, že všem říkám, že jsem steelsky Aloise a Ciela vlastnila rok, ale oni to budou již dva roky, neb jsem v roce 2010 dostala penízky na jejich zakoupení. Tudíž vlastně klamu sama sebe. Ačkoliv to možná bude tím, že rok 2011 v mém životě byl rokem "vygumované palice", jak jsem jej sama nazvala. Moc z toho roku nevím a asi ani nechci, když se dívám na 2010 - musím se usmát, tenkrát to bylo ještě vlastně docela fajn. Měla jsem rozzářené oči z knihy Filmová kouzla o HP, z peněz na steelsky, z Eustáce (psací stroj)... a spousty dalších věcí. Když se zamyslím tenkrát jsem i psala jinak, tak nějak optimističtěji (i když to žádná sláva nebyla). Psala jsem tenkrát o nenáviděné školní besídce, kterou jsem protrpěla a jako jediná jsem dostala jen takový ten nucený dárek od toho, kdo si mě vylosoval (Jirmanovič... a bylo to autíčko, které dostalo velmi vznešené jméno; Alfí Arnošt Bubusický). V tom roce jsem taky zmiňovala můj srdcový koncert, na kterém jsem byla pár dní před vánoci. Prostě jsem tenkrát ovládala umění úsměvu jakožto reakce na nějakou maličkost. Ahahah, závidím si.

Vánoce a Cassinčino přežívání 2011 - Cassinka jakožto troška, odpad lidské existence. Rok temna. Třikrát prochlastané, prohulené a prokouřené prachy na vánoční dárky. Mohla jsem všem nakoupit dárky v hodnotě sedmiset, ale nakonec jsem tenkrát koupila takové píčoviny od vietnamců a vešla jsem se asi tak do stopade. Zbytek peněz nenávratně v háji. Deprese jako trám léčená vaječňákem vlastní výroby a hromada večerů, kdy to všechno mohlo skončit, ale nikdy nebyl dostatek odvahy. Chuť skoncovat byla neskutečná, a moje přiznávání si vlastní zbabělosti mě ruinovalo natolik, že jsem byla chycená v lasu sebezhnusení a sebepohrdání, které mě pobouzelo k tomu něco dělat, ale já to tenkrát ještě nedokázala. Čtu si komentáře a všímám si, že mnou vlastně pohrdali. Ti, kteří je četli, ti mí blogoví přátelé mnou z 90% opovrhovali a vysmívali se mé demenci. Ano, chápu to, ale děsí mě to. Loňský vánoce a celkově nejspíš rok byl apatickej, bezcitnej a zoufalej. Mrzí mě to, nejspíš jsem o dost přišla.

A letos?
Ha-ha-ha. Deprese se ke mně vrátila, jako stará známá, která nechce trávit ty otřesné svátky sama. Já taky ne. Hrozně se těším na příjezd mého nejlepšího přítele - ano, ano, Zaknura. Dáme si spolu medovinku a uděláme vlastní oslavu neb celkově vánoce jakožto svátek neuznáváme. Ale pokud jde o náladu? Pod bodem mrazu, necítím nadšení, radost a tak. Cítím akorát hlad a ten mám pořád, takže vlastně jediný nač se těším je, že se večer přežeru jako prase. Pak taková ta rutina, rozdávání dárků (kterých letos moc nebude, jsme fakt na mizině... máme i odpornej hnusnej umělej stromeček, ze kterýho se mi zvedá kýbl - na jednu stranu bych aspoň ségře chtěla dopřát pěkný vánoce, který jsem měla vždycky já jako malá... pamatuju si na ten byt provoněný cukrovím a stromem, na to okouzlení, když jsem ráno vyťapkala z pokoje a tam ten úžasnej odzobenej majestátní stromek a všechno vyzdobené... nádhera. a teď? hrůza děs! Lituju malou Bejka.) a zase zalezu k počítači. Budou koukat na kýčovitý pohádky, který se rok, co rok opakují. A tím to hasne. Vsadím se, že stihneme pohádat ještě před večeří, protože to hraní si na pseudorodinu nás tu všechny ubíjí. Ale cítím se lépe než loni, už nejsem natolik vygumovaná jako předtím. Jsem na tom rozhodně lépe. To víte už kouřím jen minimálně, piju jen zřídka a s hulením se skoro nevídám (ačkoliv... včera jsem na sebe zase nahodila - ano, v poslední době jsem totiž nosila obyč džíny, nějaké neutrální trikoa a převážně sako - svoji rozthanou mikinu Iron Maiden, kalhoty ze sicherkama, černej kabát, klobouk, cigáro do ruky, hromada nadávek v hubě a kořalku přede mnou.. a na jednu stranu mi to chybí. Byli jsme hrát kostky a já byla zase já... to víte, mám přítele, kvůli kterému se snažím vystupovat slušně a moc nekouřit, ale je to jako bych to byla já jenom napůl, prostě mi to chybí... nejsem to já).
Každopádně by mohlo bejt hůř, už jsem dostala první dárek a je to popelník Marilyna Mansona a čokoláda, tož to je pecka. Problém je, že mi to přinesla slečna, pro kterou nic nemám, neb jsem nepočítala s tím, že by mi něco dala. Budu jí ještě muset poříditi, ale jinak mám už všechny dárky pokrámované (všichni z rodiny dostanou knihu - nečekaně, přítel dostal malý saxofonek, a Zaknur dostane naprosto boží peněženku a ještě takovou drobnost...). Každopádně teďka jdu ven s malou Bejk, Goblinem a flaškou medoviny (a večer bude další, muhehe).

A pokud jde o Silvestr? Netěším se, absolutně. Zase musím sedět doma v pokojíčku, ale budu si popíjet vaječňák vlastní výroby, dneska mi otčím přivezl rum (nevím, jestli jsem to už nezmiňovala).

Každopádně - mějte se. Cassinka se ještě ozve, pááčko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 24. prosince 2012 v 16:42 | Reagovat

S hladem a hraním na pseudorodinu to máme stejně...a já dala všem hrnek. Co s tím, že :D

2 Franzie Franzie | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 1:07 | Reagovat

Já naštěstí (nebo možná naneštěstí, kdo ví) nemám žádnej do dnešních dní existující blog, kde bych si mohla počíst o rocích minulých, takže se mi ta moje osobní historie asi trochu zkresluje, hm.

Už že je čtyřiadvacátýho za náma.

3 VelííQ VelííQ | Web | 25. prosince 2012 v 21:24 | Reagovat

Ráda bych napsala, že to mám podobný, ale bohužel nemůžu. Takže prostě nevím, co ti na to mám napsat. Poslední dobou to nevím pořád, takže píšu hrozný blbosti. Promiň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.