Absolutní hodnota rozporu

6. prosince 2012 v 21:51 | Cassie D. Michaelis |  Můj svět
Jsem totální idiot a naprostý cvok, nebo nevím. Hej, jako já fakt nejsem normální... vůbec. Jak můžu zase padat do depresí, když mám, to co mám. Mám dost potřeb, které by mě dle mých předchozích úsudků měly dělat šťastnou, ale místo toho se tu užírám úplně vším. Jsem absolutní magor.

Jezdívám metrem a přemýšlím. Slyším pouze zvuk a vidím prázdné tváře lidí bez výrazu. Vidím odraz šílenství. Vidím sebe. Prázdnotu a mrtvolnost, chuť něco rozbít zničit a přitom nechuť cokoliv dělat. Nostalgie, závist, smutek. A uvažování o mém bídném životě.

Děsí mě, že už nejsem prostě . jsem ta v těch černých metalových či goth hadrech, s výrazným líčením a šílenými vlasy, stojím u baru; vedle sebe pivo a v ruce panáka. Zapaluju si cigáro a vyfukuju kouř. Ušklíbám se a vyzývám někoho k fotbálku. Vítězím. Ignoruju fakt samoty a opuštění, prostě si dám jointa a vše je okej.
Jenomže já už nejsem .

Já už se ani nevyjadřuji jako . Kurva, do prdele, do píči. Proč? Hej, mně to chybí, děcka. Chci to být tedy bejt zase .
Víte, je v tom jisté bezpečí... protože pivo mě narozdíl od lidí nezradí. Hospoda je domov, kde nejsou mí zkurvení rodiče, ale naopak známí a možná i přátele. Místo, kde si připadám svá, umím se projevit (ne, že bych se jinak neprojevovala). Je to odpočinek, pokec s přáteli, možnost se trošku zbavit reality tohohle hnusného světa. Je to místo, kde můžu shodit masku pohody a zadumaně čumět do půllitru piva a mudrlantsky s cigárem v hubě polemizovat o tom, proč je všechno tak zkurvené. Pohodička.

Ovšem v posledních dnech je to takové jiné. Není to jen pár dní, je to již delší doba. Jako bych vyrostla z vysedávání u baru, ale stále bych se zuby nehty držela té idyly se zlatavým mokem. Jako by to zmizelo stejně jako moje naivní dětví, které sice částečně trvá do dnes, ale přesto je pryč. Nelíbí se mi to.

Chci si dát cigáro.

Dneska jsem byla s Ondrou v pizzerii, upřímně? Nikdy jsem nebyla v žádném podniku, který by byl takový pěkný. Ne, nikdo mě ještě nevzal jinam než do nějakého pajzlu nebo na rychlou pizzu u nás v Na. Tohle bylo takové... připadala jsem si nesvá. Pizza na talíři, skleničky ve kterých byl krom coly ještě citron... prostě to bylo divné, nezvyklé, ale zároveň i super.

Nevím, co mám dělat. Mám rozpolcenou mysl natolik, že to není možné. Na jednu stranu mám přítele, s rodinou to není teď tak hrozné a celkově to není nijak zlé, známky mám super a tak, ale... já nevím, jestli to vlastně chci. Teda určitě chci, ale vlastně mi chybí i moje celodenní vysedávání v hospodě a život od cigára k cigáru. Nezávazný flirt a hec všeho možného druhu. Dělání totálních píčovin s partou (ale nikdo si to stejně nepamatuje, jen videa jsou svědky). Ale vážně - znáte nějakou dobrou příhodu, která začíná "jo, když jsme tenkrát pili minerálku..."? Já ne.
Ale už prostě chodím do hospody za lidma a nikoliv na pití. Je to hrůzyplné zjištění v patnácti, že už mám dost. Už zbývají jenom tvrdé drogy a vyzkoušela jsem snad všechno. Hehe, smutný.

Mám bejt ta děsivě a temně vyhlížející osoba. Nikoliv přívětivě vypadající osoba, která už se ani nenamáhá s doděláváním "dárk end ívl imidž". Už kašlu i na vlastní styl, který nadevše miluju. Jsem ignorant, který si neumí vážit toho, co má.
Užírám se závistí a jsem odporná sama sobě.

A chci chodit na plesy. Hm, taneční šaty, hafo lidí, divná hudba. Ideální. Fakt metal, kámo.

Haraší mi ve věži, nejspíš z nedostatku hudby a rozbitého mobilu.

Jo, jsem cvok. Zejtra vstávám o půl páté ráno, protože jedeme se školou do Vídně. Nemám ještě sbaleno a to musím mít už všechny věci sbalené, protože pak už nebudu mít příležitost a nedostanu se do nového roku na itnr a ten musí být na vánoce (ano, opět záměrně malé v) vyklizený neb ten domov mládeže ubytovává nějaké lidi přes svátky. Grr.

Jo, mám toho hafo ještě co říct, ale už mě tu vyhánějí od noťasu a půjdu k sobě na pokoj balit si věci.

Tak se mějte lidi,
C.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Danny Danny | Web | 6. prosince 2012 v 23:36 | Reagovat

Bych ti na to něco uspokojivýho napsala, kdyby mi ovšem v hlavě nehrálo furt to samé:
Je to v prdeli. Taky nevím.
:D
Tak si aspoň užij tu Vídeň...

2 Franzie Franzie | E-mail | Web | 6. prosince 2012 v 23:46 | Reagovat

Sranda že mám prakticky ten stejnej problém.

3 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 7. prosince 2012 v 14:51 | Reagovat

Neřeším úplně to stejný, ale občas si tak říkám, že kdybych teď umřela, o nic moc vlastně nepřijdu. Polemiky o tom, jak je všechno v hajzlu, jsou v poslední době moje oblíbený téma. A šílenosti minerálkou fakt nezačínají, no...hej, asi jsou skrvny na slunci. Třeba se z toho vyhrabeme. Drž se.

4 t (jako ta z Práglu) t (jako ta z Práglu) | 7. prosince 2012 v 22:52 | Reagovat

Jo, tohle máme společný, i když já jsem abstinent, co k drogám nepřičichl a jakoukoliv komunikaci s lidma (ne)postrádá. Ale ten pocit prázdnoty je asi univerzální a na každýho se dostane.

Jinak, psala jsem ti esemesku, ale nevím, jestli to přes ten pochybnej ICQ systém dojde, takže ti radši napíšu na Skype (pokud si vzpomenu na heslo)...

5 Kláša, Flaška... Kláša, Flaška... | E-mail | 8. prosince 2012 v 20:51 | Reagovat

Tak nevím, co bych ti teď poradila... Já v poslední době taky pěkně nadávám, že je to v háji... Každopádně chlastem a fetem nic nezpravíš, to ti řeknou všichni mí feťáci a alkoholici a to jich teď znám. Snaž se to nějak přežít... *upřímně doufá, že už konečně bude ten konec světa, tzn. má tak tři týdny života*
Jinak já jeden dobrej příběh, kterej začíná: Tak jsme tak pily minerálku znám XD
Když si to tak čtu, uvědomuju si, jak jsme se všichni strašlivě změnili... Nedávno jsem si četla kus naší povídky a říkám si: "To sem fakt někdy napsala?" člověk tam vyčte dost slušnej vývoj osobnosti. Ach jo, chtěla bych tě zas vidět, už je to mooc dlouho, co jsme se naposled setkaly. Chci mluvit s tou novou C, vidět její život. Nelíbí se mi, že se trápíš. Chtěla bych ti pomoct, ale jsme tak daleko od sebe...

6 VelííQ VelííQ | Web | 9. prosince 2012 v 14:44 | Reagovat

Nevím, jestli to bude někdy dobrý, ale doufám, že jo. Nevím, já osobně bych ti ten život s drogama nepřála, protože podle mě to není lepší. Nevím, třeba si to někdy uvědomíš. Ale nemůžu ti do toho kecat...

7 Gabriel The Catalyst Decay Gabriel The Catalyst Decay | Web | 11. prosince 2012 v 11:45 | Reagovat

Copak, že by probuzení :D Praha umí bejt zlá,když na to přijde..

8 Tai Todd Tai Todd | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 15:27 | Reagovat

V patnácti? Trošku smutný... ale pokud se člověk umí kopnout k nějaké činnosti, dá se zachránit všechno...

9 Franzie Franzie | E-mail | Web | 16. prosince 2012 v 18:21 | Reagovat

(asi by se slušelo dát to do reakce k sobě na blog, ale vem to čert, dyť vo co de)
Zejtra v pět nedělám doufám nic, pokud mi teda nějaká závažná událost nepřetne plány (i když bych to upřímně celkem vítala, páč se tu nudou koušu do prdele).
Tak kdy, kde? :)

10 Sin Ister Sin Ister | 16. prosince 2012 v 19:54 | Reagovat

Podle mě naprosto klasická krize identity. Poznáváš novej a neznámej svět a zjišťuješ, že se ti docela líbí a že by mohl být dokonce lepší, než ten starej. A to tě děsí, protože se ti rozviklaly tvoje jistoty. Neboj se, to přejde. Jednou stejně musíš dospět (i když mě teď za to asi pošleš do píči). V životě to není jenom o tom chlastat, sjíždět se a dělat pičoviny. Ale teda, že ti je teprve 15 radši nekomentuju, to je totiž docela masakr po tom všem, co jsem tu četl. V některejch oblastech jsi vážně hodně vyspělá, ale v jinejch ještě pořád dítě. Rozhodně buď šťastná, máš všechno před sebou a možnosti v podstatě neomezené.

11 Lanna Lanna | Web | 21. prosince 2012 v 21:01 | Reagovat

Mohla bys mi hlásnout zde:
http://whiplash-art.blog.cz/1212/polyvore-contest-semifinale-vyhlaseni
pro Lannu? Děkujii :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.