Nevinnost sarkasmu

26. září 2012 v 1:31 | Cassie D. Michaelis |  Můj svět
Každej novej den zase svítá,
votvírám voči
a hnus dnešní reality mě vítá.

Tak jsem dneska prolejzala starý články a oprašovala si paměť. Je lironicky smutný, že ty špatné věci zůstávaj a ty dobré mizí. Čtu si o tom, jak jsem byla nešťastně zblázněná L. a ejhle, vono na tom furt něco okrajově bude. Čtu si o tom jak jsem měla možnost bejt šťastná jen když jsem byla něčím sjetá a bum, hned bych si něco dala. Nějakou trávu, nějaký prášky... nebo prostě jen starej dobrej lidstvu známej alkohol.

Zapálila jsem si cigáro (který mi milostivě věnoval Zak) a čumim tady do kouře. Nepopírám, že možná pro nezasvěcené vypadám zmaštěně, ale opak je pravdou. Pro nezasvěcené můj článek vypadá depresivně, ale zatím je jen v chladné přemýšlivosti.

Moje momentální nálada není depresivní, jen natolik chladná a flegmatická jak je to u mě jen možné. Přemýšlím a polemizuju o věcech, o ranách na duši i na těle, o tom, co mě čeká a co právě prožívám. S tichým a klidným nestranným odstupem. S tím jako bych čuměla a hloubala nad životem někoho jiného, někoho cizího.

Je to smutné, ironické a zároveň i groteskní.

A ano, jsem doma. Podle doktorky jsem prej nemocná, ale to je jen iluze. Což o to, nevadí mi být doma. Nejsem zrovna šťastná, ale můžu žít svůj oblíbenej režim. Bejt vzhůru třeba do sedmi do rána a spát do třech odpoledne, což je pro mě totálně a maximálně ideální.

Pokud jde o školu, jsem v pohodě. Krom toho, že teď budu mít hrozně moc nějakýho dopisování a těhle pičovin. Upřímně doufám, že nebudou psát tenhle týden moc písemek. Zatím mám jen samý výborný - teda myslím si, že jsem hodně zkurvila nějaký spellování v ájině, ale kurva, co to mělo bejt? Písemka ze spellingu? WTF?! Ano, chápu, že jsem skončila ve zdegenerované skupině, ale vážně... spellování? Učitelka už byla u třetího slova, když jsem si uvědomila, že to jako máme psát na známky. Normálně ji totiž celou hodinu ignoruju, protože se vážně nemám potřebu učit od začátku počítat do dvaceti a nebo měsíce. Prostě mě to fakt nezajímá, co vykládá. A hups, prej to je test na známky. Takže mi první tři slova utekla, což je teda pěkně na nic, ale co se dá dělat. Jinak s ničím žádnej problém nemám, krom toho, že ta kurva, co jí máme na děják zkouší každou hodinu a to mě pěkně jebe, protože bych si nejradši nic nepamatovala a akorát se to naučila na písemky, ale co se dá dělat. Pak taky němčina. Hroznej jazyk, nemám ji ráda, ale dá se naučit. Problém je, že mám všechny sešity a tak v Praze - vůbec jsem nepočítala s tejdnem doma. Ale jebat na to.

Praha je město zvěrstvá, prostě je a je. Ačkoliv nenechte se mejlit, když se konají nějaký orgie, tak já sedím u počítače a pouštím jim písničky a pařím onlajnovky. Ale vážně, je legrační, jak se lidi nezdají. Z mého relativně nevinně vyhlížejícího spolužáka vypadlo, že by chtěl v posteli vyzkoušet určitý věci, což byla mrtě sranda. U kamarádky jsme to zrealizovali. Ano, skončil přivázanej k posteli a dodnes má prej na těle šrámy od řetězu a pásku (jo, to jsme ho mlátily přes tričko, huf), ale nestěžoval si. Vlastně se mu to prej líbilo, prej už jen představa ho dostává. Já jsem u toho umírala smíchy, což asi trošku ubíralo na vážnosti, ale tak no stress.
Je to tam sranda, v tomhle ohledu určitě.

Navíc se tam pořád chlastá a hlavně jsme objevili skvělou hospůdku. Hraje tam dobrá rocková, metalová a punková hudba. Mají tam mňam (ale drahé) pivo. Ve fotbálku jsem prý neporazitelná a v šipkách jsem též vyhrála, ale ty jsem hrála jen jednou. Zato fotbálek mi nejspíš fakt docela jde. Ať jsem hrála s kým jsem hrála, ještě se mi nepodařilo prohrát. Nechápu, je to divný. Ale je to fakt příjemnej podnik, hrozně se mi tam líbí.

Doma to je též taky mrtě v pohodě. Až na to, že můj otec je hroznej kretén, ale to snad ani zmiňovat nemusím, žejo.

Ale prostě si tyhle drobnůstky člověk nevychutná, když ho pořád tíží myšlenka na jeho vztah. Ne, ten zkurvenej vztah mi není na obtíž, to ne, ale pořád myslím na to, jak se to sype a rozpadá. I když ono už se toho moc nerozpadá. Už to jsou jen malé drobnůstky, který to držej pohromadě, takový ty základy. Ale nejsou stavěný z betonu a zapuštěný do země, zkrátka neznám poločas jejich rozpadu. Ale tak třeba mi zbude chemopren ze zbraní a ještě se to nějak slepí. Kdo ví.
Každopádně po odpovědi na otázku "Kdy se teda uvidíme..." mi odpověď "však to je jedno, ne?" byla teda jako rána baseballovou pálkou do hlavy. Což mě inspirovalo k článku na tétéčko ("Je mi to jedno"), ale uvidim, jestli ho sesmolím.

Nadále vyrábím larpovej dvojručák za pomoci mého nejlepšího kamaráda, kterej je tady stejně skoro pořád nalezlej, když jsem v Náchodě. Ano, řeč je o Zakovi. Můj otčím ho začal dokonce i respektovat a nemá ani moc blbý kecy, krom toho, že po dnech kdy tu byl třeba do půlnoci rozhodl, že návštěvy mám povolený nejdéle do půl osmý. Já toho kluka beztak žeru, vždycky mi přinese cigára. A ne, není to ten důvod, prostě je to nejlepší bytost. Je s ním sranda, se vším mi pomůže a je fajn. Ale myslím, že o něm už jsem se dostkrát zmiňovala.

Ha, mimochodem v řijnu je LARP kousek od našeho malebného městečka a já se ho velice ráda zúčastním. Mám takové malé skromné cíle. Třeba ovládnout celou akci. Nebo aspoň ekonomiku akce. Pro vysvětlenou jedu za polodémona, kterej dealuje bojové herní drogy a jedy. To je pěkné, ne? Víte jak se na drogách vydělává? Pokud si nikdo neudělá larpovou hospodu nebo někoho nenapadne taky dealovat, tak mám vystaráno o hooodně herních peněz. No a zbytek obstará moje spešl schopnost. Moje postava je totiž nekromantka, tudíž je dost možné, že si vytvořím armádu zombíků.
Jede docela dost mých známých, kteří budou dobrým začátkem pro moje obchody. Třeba Goblin pojede za mého zombíka, Alchymistu, kterej míchá ty jedy a drogy. Zak pojede za žoldáka, kterého si najmu jako ochranku. Pak mám už i dva zákazníky, kteří mi výměnou za drogy budou prokazovat službičky - Míra jako kurýr a Jiřan... to se ještě uvidí. Pak tam budu mít taky svoji přítulkyni v podobě jedné slečny z Prahy, která přijede a bude u nás spát. Její postava bude vlkodlak a bude požírat duše těch, ze kterých udělám zombíky. Ju, plus bude moje ochranka. Mám to holt krásně vymyšlený. Pak tam budu znát ještě pár lidí, ale ty jsem nijak nezasvětila do mého ďábelského plánu. Takže tak. Ano, mám prostě malé skromné reálné cíle.
Což mi připomíná, že ještě musím na ten larp dodělat dost věcí. Musím si koupit barvy na xicht a vymyslet nějaký ten ohoz. Jistě nejspíš to vyhrajou moje gothic hadry. Plus musím opravit jednoručák pro Anyu. A doladit drogy a jedy.

V posledních dnech si uvědomuju, že se mi na intru hrozně moc stýská po kytaře. Za tu dobu, co jsem doma už jsem stihla složit dvě písničky (ano, včetně hudby, ačkoliv jsou to hrozné sračky, protože neumím hrát). Což mi připomíná, že jsme se Zakem koukali na The Runaways a shodli jsme se na tom, že už bychom mohli začít něco dělat s naší kapelou. Ale on si musí nejdřív pořídit bicí, což je asi největší problém. Teda krom toho, že neumíme hrát.

Svědí mě ucho.

Nop, nadále přemejšlím nad tím, jak to bude s tou Karvinou a jestli se to vůbec uskuteční. Sice se na Klárku a na brášku hrozně těším, ale... tenhle víkend nemůžu, příští se to zase nehodí Klárčiným rodičům, popříští je larp a ten další bude po larpu a už bude zima a to už se mi nikam nebude chtít, ehm. Spíš se obávám toho, že mě rodiče nepustí, když budu mít dvě akce takhle za sebou. Kdo ví. Plus mi to přijde hrozně vlezlé vůči Klárčiným rodičům, kteří mě vůbec neznají.

Jo, budoucnost je nejistá.

Kdo ví - jak se to vyvine. Mimochodem, snad se tu ještě tenhle týden vyskytnu, když už se teda válím doma s nemocí. Joo a všimli jste si nového dessingu? Není tak epický, jako ty před ním, ale má zase takový trošku jinačí šmrnc. Ale když se podíváte pozorně na menu, tak nejen že si můžete všimnou úryvku výstižné písničky, ale i do popisku "oni" jsem propašovala vlka. Takže rase jsem věrná, hola hej.

Hm.. chce to cígo.

Mějte se.
Pac a pusu.
Cassie

PS: Ne, nemám ponětí proč zrovna tenhle nadpis.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 26. září 2012 v 16:47 | Reagovat

Náhodou, občas je to mrtě zdravý takhle pposedět a popřemýšlet...jenom většinou dospěju k tomu, že můj život stojí za hovno a já s tím nic nedělám, heh ^u^

2 VelííQ VelííQ | Web | 28. září 2012 v 11:14 | Reagovat

Tak ti přeju, ať ti to v tom Larpu vyjde :) :D Ta písnička v menu je krutá ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.