Nepodstatná, ale volná

27. září 2012 v 0:31 | Cassie D. Michaelis |  Skryta ve stínu
Ranilo mě to. Naučila jsem se ignorovat emoce na které jsem zvyklá, naučila jsem se je potlačit a díky tomu jít dál, ale tohle mě dostalo opět do kolen a donutilo mě to uvědomit si, jak jsem na tom bídně.
Alespoň v očích některých lidí.
Odsuzují a neznají. Jsme velmi blízcí přátelé a pak jsme si cizí, protože se něco změní. Nemělo by ovšem přátelství vydržet všechny špatnosti, protože přátelství je ta nejtvrdší věc na světě? Mělo. A proto mě to mrzí, ale pokud mě někdo odsoudí a přestane brát takovou jaká jsem - ačkoliv už nejsem stejná jako na počátku - pak nezná cenu přátelství.

Lidé i bytosti se mění jak čas plyne. Zub času nechá určité jizvy na každém z nás.

Nedodržuju lidské morální kodexy, proč také... nemám k nim co říct. Nejsem ta hodná, kladná postava z knížky, která všechny zachrání a její příběh končí happy endem. Nejsem ta dobrá hrdinka, která je vzorem pro čest, chrabrost a dobré zvyky.

Ano, jsem takovej ten odpad společnosti. Ignorující veškerou zkurvenou autoritu, požívající sem tam nějaké ilegální návykové látky, nedodržující věkové hranice a prožívající život svým specifickým způsobem, který nikdo nechápe. Oháním se sarkasmem a vulgarismy téměř v každé druhé větě. Mám ironickej pesimistickej pohled na svět, kterej je mnohem zkaženější než já nebo kdokoliv, koho znám. Ale aspoň mě nic neváže, téměř žádné zákazy, nic. Jsem vlastně volná. A možná proto to dělám, pro ten pocit, že nejsem svázaná tím, co se má a co se nemá.

Jsem temnota, černá strana mince, ta, která všechno kazí a dívá se na to negativisticky.

Ale něco ti řeknu (ano, článek je vlastně svým způsobem adresovaný jedné osobě... nevím, jestli se v tom článku pozná a jestli si ho vůbec přečte, ale stejně to takhle musím napsat, prostě musím), i přes tohle všechno tě mám ráda a beru tě jako rodinu. Jsem možná ta špatná chováním v klasických lidských měřítkách, ale jinak? Za splnění upřímně daného slibu bych život položila a za své přátele taky. Možná nejsem opravdu vzorem slušného chování, ale umím si vybrat vůči komu jej projevím. Možná jsem zlá, bezcitná, sobecká, panovačká, ale jsou lidé a bytosti, pro které bych dýchala.
Tak si toho važ. Nedávám svoji přízeň jen tak někomu.

A teď, když mě omluvíte si jdu zapálit cigárko a tenhle výkřik do tmy tu ponechám jako vzkaz pro jednu určitou osobu.

C.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.