Co bude dál?.. vlastně, bude ještě něco?

16. června 2012 v 22:17 | Darion |  Skryta ve stínu
Toť otázka, kterou si poslední týden kladu každý den. Každý pitomý ráno si říkám jestli ta pičovina má vážně takové důsledky, nebo jsem to (bohovéprosímprosímprosím) spletla a nebo to je prostě jen vejkyv. Nebudu řešit co, nemá to smysl. Na tomhle světě to ví jen jedna osoba - a to Fran, a doufám, že to tak zůstane.

Před chvílí jsem se s rodiči bavila o nové škole, o intru a tak. To, že jsem se rozbrečela (dneska už po druhé, ale tentokrát fakt fest... jo, po x době, kdy jsem nebyla schopná uronit ani slzu jsem se prostě složila jak domeček z karet) přikládali tomu, že se toho bojím. Jistě, to možná nejspíš také, ale spíš se bojím toho, že to vůbec nebude.

Je to legrační, být to v době tak před půl rokem, tak se zkrátka no problemo oddělám. Ale teď se mi sakra z tohohle světa odcházet nechce. Nechce. Prostě ne. Ale pokud to tedy bude nutné, neboť pořešit to jinak nejde, tak odejdu s hrdostí a s tím, že jsem dobrej člověk a že to dělám pro dobrou věc. Jo, přesně tak. Jen usnu... všechno bude fajn... půjdu se projít o kousek dál, třeba to bude vážně lepší.

No, tak uvidíme jestli mě čeká krutý žert osudu, díky kterému propadnu hrdlem, a nebo se naopak nehorázně ožeru na oslavu toho, že je všechno jinak, než to vypadá. A když to nedopadne, tak se stejně ožeru jakožto na svoji poslední oslavu.

Je mi psychicky hodně špatně, jedna velká deprese. Takové nervy jsem snad nikdy nezažila. A nejvíc mě serou lidi, co nevědí o co jde, a pořád do mě hustěj, že všechno jde pořešit. Docela by mě zajímalo jak by pořešili tohle. Jinak to nejde, je na mně, jestli v případě, že to bude opravdu tak špatné, dožiuvotně zkurvím život jedné osobě a nebo jestli ho sobě ukončím. A zvolím radši to ukončení. Nejsem tak špatnej člověk, prostě nejsem. Teď si říkám, že jsem vlastně super člověk. Ano, jsem. Jsem vlastně pyšná na to, co jsem schopná obětovat pro druhé... jsem pyšná.

Ale je mi hrozně. Lapám po dechu a říkám si, jestli to semnou nesekne. Bohové, pokud to není pravda, já to tak nehorázně oslavím.. a hlavně budu nehorázně šťastná. Jop.

A tohle nemá smysl. Tenhle článek je takový malý vyzpovídání se o tom, že jsem teď momentálně v háji. Zejtra, nebo ještě dneska jej smažu, aby se k němu nikdo nikdy nemohl dopátrat, kdyby jsem musela končit. Protože ten článek toho vypovídá hodně a když se zamyslím jako cizinec, asi by mi došlo, proč to všechno. Každopádně - Fran děkuji ti za to, že jsem se mohla vypovídat z očí do očí a celkově za dnešek. Mám tě ráda.

Jo, snad se dám do cajku a napíšu článek o našem zewlení povzneseném do vyšších rovin bytí.

Dar
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fran Fran | Web | 16. června 2012 v 23:21 | Reagovat

Ach jo, asi to tak nevypadalo ale já bych ti fakt chtěla nějak pomoct, přemejšlím nad tím od chvíle co jsem došla domů, jenže sakra, mě vůbec nic nenapadá. To o tom, že všechno má svý řešení a každej problém východisko... kecy.
Nemáš vůbec za co děkovat, já jsem za dnešek taky ráda, i když se to neneslo v zrovna dvakrát veselým duchu.

Fakt, fakt doufám že jde jen o lidskou omylnost a v sobotu se nad tim zasmějem.

2 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 16. června 2012 v 23:40 | Reagovat

Taky se malinko sypu, no...čekají mě tři dny hrůzy a trochu nevím, co dřív. Obdobím, který tu popisuješ, jse si prošla asi před týdnem. Taky v poslední době bulím jak želva...řekla bych, že to přejde, ale nějak se mi nechce tomu věřit, heh. Nová škola je velký svinstvo, ale jestli bude dobrej kolektiv, aklimatizuješ se na tamější podnebí a všechno bude špica.

3 Danny Danny | Web | 17. června 2012 v 0:11 | Reagovat

Škoda je, že z článku mi není jasné, o jaký problém jde :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.