Zhulený trol, ohňostroj a nějaký kecy

9. května 2012 v 22:18 | Darion |  Můj svět
Je ráno, šest třicet sedm a já sedím u compu a skuhrám bolestí. Bolí mě za krkem, tak jako nikdy. Možná, že mě teda bolely záda a za krkem po koncertě Helloween, ale tím si nejsem jistá, už je to přece jen velmi, ale velmi dlouho. Každopádně dnes a včera také bolest prochází z metlení a z toho, že jsem fakt inteligentně spadla ze schodů na zámku na ocelový zábradlí. Naja talent se pozná. Každopádně zpěk k tomu pondělí.

Škola, to je tak příšerná věc (ne, neeeeee, za chvíli musím vypnout compa a jít tam, nééééééééé *zakousla se do topení, co má u sebe a odmítá se pustit*), ale v pondělí se dala relativně přežít. A hlavně jsem si vysavovala super nápis na tričko
(a pomineme-li fakt, že mám od sava vyžraný kalhoty a mikinu, tak je to i fajn): I need a hug beer. Odpoledne se dalo taky přežít, i když jsem tedy musela hlídat ségru. A nějak kolem půl osmé jsem vyrazila ven, nejdřív samozřejmě do trafiky, kde jsem si koupila novej tabák a papírky. Pak jsem čekala na Zaka s Goblinem, kteří dorazili se zpožděním, ale přece. Ty si koupili cíga a pak jsme vyšli za krutým bojem shánění piva. Mňah. Mně totiž hrozilo riziko, že se na námku zjeví můj fotr, neb to plánoval. Takže jsme se všichni shodli (po čarodkách, kdy jsme ho museli poslouchat), že radši nechceme problémy, a tak jsme šli do hospody, co je kus za námkem. Usoudili jsme totiž, že na námku bude nabito v každé hospě. Alespoň, že Zakovi je osmnáct, takže mohl koupit chlast na sebe. Ale bohůmžel jsme nepochodili ani v té, co je kus za námkem, narváno bylo solidně. Tak jsme si řekli, že do začátku je času dost a zamířili jsme k hospodě, která je na druhé straně našeho velectěného městečka. Jenže Zaknurovi zavolala jedna holčina, který dlužil nějaký prachy a on musel jít, bylo mi ho fakt líto. Nevěděl ani jestli se vrátí. No, my s Goblinem jsme šli zkusit štěstí do hospody.. no, fakt skvělé, bylo tam prakticky prázdno, ale ten barman nám řekl, že ten den bez občanky nenaleje, protože hrozí zátahy. Tak jako chápala jsem ho, ale šli jsme na druhou stranu města, tak jsem byla mírně naštvaná. S Goblinem jsme vymysleli plán, a ten jsme se taky snažili zrealizovat. Zavolala jsem svému bývalému (se kterým od včerejška zase chodím :D), jestli by byl ochotný skáknout nám do Billy pro pár lahváčů. A byl. Jenže v Bille měli zavřeno, grrau. No, tak jsme to teda pořešili tak, že kluci šli koupit pívo normálně na námko a já čekala za rohem. Tam jsem taky narazila na Marcela (možná si lidi z mého minulého blogu pamatují - ta největší zkuřka, se kterou jsem začínala hulit), kterej mi oznámil, že se připojuje k nám a dáme vodnici. No, nic jsem nenamítala. Pak se kluci vrátili z pivem, Goblin měl dvě a mně dal Honza dvě, poděkovala jsem mu a on si šel zase pařit na tu hroznou kapelu, která mi rvala ušní bubínky. Spolu s Goblinem a Marcelem jsme šli na zámek, odkud nás vyhodili policajti (teda hodně velkej stres, jestli nebude průšvih..), tak jsme zakempili na stráni v podzámčí. Rozfajrovali jsme vodárnu, my jsme si s Goblinem vypili pívo a já si říkala, že už bychom měli jít, ale voni chtěli dočudit vodárnu, tak jsem teda šla na náměstí sama, protože už bylo asi pět minut před ohňostrojem. Na námku bylo kurva narváno, ale spozorovala jsem Zaka, kterej byl na kraji toho všeho a tvářil se poněkud naštvaně a smutně. Nechtěl se semnou vůbec bavit, jen vysvětlil tu svoji náladu tím, že nemůže jet na BPA (bitva pěti armád). Pak mi volal bejvalej s tím, kde jsem, tak jsem se šla podívat za nima. Bože, můj bejvalej (ještě v tu chvíli, teď je současnej :D) je takový hovado.. zhaslo náměstí a on jenom "huráááááá, teď už můžu plivat do lidí aniž by viděli, kdo to byl" (jo, má opravdu hodně rozumu na osmnáctiletýho maníka...). Každopádně jsme zkoukli ohňostroj (možná sem příště hodím i video.. kde jsme teda slyšet i my, jak se strašně tlemíme těm píčovinám, co tam prováděl Honza) a pak tam hrála ještě nějaká kapela. No, ušlo to. V případě, že jste byli na našem ohňostroji a viděli jste i tu kapelu, která hrála po ukončení (ono možná i před ním), tak mě jste nemohli přehlédnout mezi tou bandou trotlů - asi pět lidí, co zapáleně metlilo a pogovalo. Prostě klasika. Muhehe. Hned jak to skončilo, vyběhla jsem směr domov, abych přišla včas a můj otec se nezbláznil. Zak šel semnou, i když mezi tou partou - jak by řekla McGonagallová - PPV (pitomých potácivých paviánů) byste ho nenašli. Stál o podál a docela se bavil nad naší demencí. Ono se na nás tak nějak bavil celkově zbytek těch lidí, co tam byli. No, jo, to jsme prostě my. Doma pohodex... "Cos pila?!" "Ehm.. malinovku?" "A?!" "No.. matonni.."
Ještě ten večer tak nějak došlo na pár nostalgických smsek s Honzou, pak kecání na skypu a domluvu, že dneska půjdem ven (teda byli jsme venku s Míšou, ale pak jsme zalezli k nám).

No, ale to je šumák. Právě sedím na hodině informatiky a předstírám, že vytvářím sněhuláka, muhehehehé. Nadále jsem chtěla malinko poreferovat o tom, že my jsme fakt banda totálních trotlů. V sobotu jsme šli já, Zak a Goblin šermovat, ale byla fakt luxusní bouřka a slejvák (což bylo super, ten šerm byl aspoň totálně epickej, bylo to fakt stylový). která s sebou přinesla opravdovou zimu. A tak jsme se všichni stáhli k nim domů a přemejšleli jsme, co budem celej večer. A nakonec jsme samozřejmě skončili u dračáku, což bylo samozřejmě haluzácký jak něco. Prostě a zkrátka my. Začínali jsme od začátku a dostali jsme se skoro až ke třetí úrovni. Teda, ale že to bylo fakticky epické. Jako byli jsme trol, barbar a hobit. Začínala jsem já jako barbarka hraničářka (z cechu Charizard - tudíž "ahoj, jsem Fraya a mám ráda pokemony!"), která se setká s divnou věcí, která si zpívá nějakou popovou sračku - to byl trolí válečník - Goblin (Jo, jmenoval se Kryzchstenev - nebo tak nějak a byl z cechu De La Ros Kunda'), a spolu jsme se prostě vydali plnit questy. Zabili jsme toho hobitího čorku, co ho hrál Dominik (trvalo nám to asi dvacet minut, neměli jsme zrovna štěstí a on byl kurva hbitej jak sviň). Pak jsme dostávali prostě úkoly třeba od kapitána městské milice a tak, že.. nejlepší bylo, že jsme za jednu odvedenou práci dostali pět kilo trávy, takže jsme byli zhulení jak sviň. Prostě zhulená hraničářka, co si furt hrála na studenta fylozofické fakulty třetího stupně a... zhulenej trol, co dodat. Prostě maximální sranda. Naše postavy věčně zmaštěný a nebo ožralý, ha, to jsou opravdoví hrdinové. To mi připomíná ještě jeden dračák, kdy jsme hráli s Adrianem a to byla ještě větší bejkárna. V příběhu nám bylo čtrnáct a ten debil tam nějak oprcal elfku a ta pak čekala mimčo. A taky jsme byli nonstop zkalení. He, to je opravdu vážné pojetí dračáku. Mi připomíná hlášku - "Za tvé služby pro tebe mám novou šupinovou zbroj" "Děkuji..." *oblékne se* " Hm, připadám si trošku jako ryba..."

Vzpomněla jsem si na tenhle článek, psanej na ikátéčkách, hehe.. a řekněme, že mám ještě hodně, co bych chtěla napsat, ale raději to zveřejňuji už teď neb se domnívám, že mě ta mentální obrana vyčerpává natolik, že nesmím polevit v soustředění se. No, tak přeju pěknej život.

Majte sa, frendíci.
Darion
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 10. května 2012 v 13:53 | Reagovat

Sněhuláka? To já obvykle předstírám, že dávám pozor a vůbec neopisuju od Kláši, co sedí vedle, heh...

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 16. května 2012 v 19:42 | Reagovat

S kamrádkou jsme metlily na cimbálovém táboře, jeden kluk za náma přišel oknem, dvacet vteřin nevěřícně zíral a pak se ptal, co to k sakru děláme. :D Pravda, ten další den mě bolelo pěkně za krkem, že sednout za cimbál bylo utrpení. Nicméně už máme v plánu, že to letos zopakujem.
a po koncertě Helloušů mě bolely spíš nohy, když jsem se po čtyřech hodinách odlepila od země. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.