Čaruj..!

1. května 2012 v 22:31 | Darion |  Můj svět
Fides, Apage, Fortis, Veritas...

Neznáte tu písničku od Landy? Tak si ji poslechněte. To jen tak naokraj, chtěla bych psát o včerejšku, pak se možná dostanu i k jiným věcem.

Včera jsem zjistila, že existují opravdoví přátelé. Lidi, kteří tě neopustí, ani když jde do tuhého, ani když se ti stopadesátikilová bečka rozhodně rozbít hubu, ale k tomu až dále.
Kašlu na psaní pod nějakejma fejk jménama, zkrátka jsem moc líná přemejšlet, a asi tak za deset minut bych měla vyjít, abych mohla Fran počkat na autobusu, ale bohůmžel jsem strašná lama a ještě tady sedím rozcuchaná ve spacím tričku a snažím se mít otevřený oči a nespat na klávesnici ( i když jsem šla spát už kolem šestý ráno).

Hehe, tak už jsem doma, nečekaně jsem pro Fran přišla pozdě, ale to je jedno.

No, včera byl takovej zajímavej den. Ve škole se nic moc nedělo, na tělák jsem měla omluvenku, místo matiky jsme šli na nějaký představení, kde hráli primáni, pak dvojhodinovka výtvarky, kde jsem vyrobila svůj geniální lapač kocoviny (mé veledílo - tématem byl lapač snů, ale ten je mi k ničemu, žejo, ten by se mi tématicky vůbec nehodil do pokoje). A na ájinu jsme byli venku a dělali nějaký mluvnický cvičení, při čemž jsme hádali data. Prostě to byl relativně snesitelnej školní den. Po škole jsem hned razila domů, kde nikdo nebyl (hell yeah!), stavil se Adrian, kterej mi pomohl malinko s úklidem a já jsem mu pak skákla koupit do hospody cíga. Pak jsem šla chvilku se sestrou ven, kde jsem kecala s Kubou a Dominikem (a popíjela Zetsprite - fernet Z generation se spritem, hehe), kteří nevěděli, kam chtějí jít "slavit čarodějnice". My jsme s pár lidma byli domluvení na Ostrovy, takže ty geniální existence napadlo, že půjdou taky. No, Kuba měl u sebe tisícovku a Domča zetko, takže pochybuju, že by někdo z ostatních protestoval. Vrátila jsem domů sestru, vysocila jsem pár korun od matky, převlíkla jsem se, zbalila si bágl a vypadla z domu. Zamířila jsem s Dominikem a Kubou na místo srazu. První dorazil Goblin, pak brácha, kterej s sebou měl pizzu (a taky měl kecy na Dominika a Kubu, ale co...). Mňam, aspoň jsem neměla takovej hlad. Každopádně po nějaký chvíli tam dorazil i zbytek naší skupiny tudíž jakože Mef, Zak a Tomáš. Mef měla ještě zbytek zelený, kterou jsem samozřejmě dokalila. Společně jsme udělali útok na albert, kam jsme došli asi čtvrt hodiny po zavíračce, takže smůla. Ale uplatila jsem Davea (bráchu) pívem, takže mi dal nějaký to mlíko (na zapití chlastu, pak to není cejtit, ještě v kombinaci s cigárama... osvědčená metoda) a něco dobrýho k jídlu, muheehehe. Tak kolem třičtvrtě na osm jsme si to začali mířit tam, kam jsme chtěli. Ono to upřímně nejakej kilák je, takže docela sranda. Už bylo setměno, ale většina z nás až na dva nekuřáky si svítila světýlkem od cíga, muhehe. A víte co, když jsme tam došli? Oni už měli zavřeno, neboť tam přišlo málo lidí. Tak jako wtf?! Utahaně jsme si dali sváču, co měl Goblin v báglu. Nějakej rohlík se salámem. Pak jsme chvilku dělali pičoviny na dětským hřišti, a pak Zak s bráchou šli napřed s tím, že nám jdou do Pekla objednat pívo. Tam to taky nějakej kilák je. Tak čtvrt hodinky po nich (ano, to už jsme si stihli s Goblinem otevřít novou zelenou) jsme se vydali na temnou cestu lesem (po asfaltce) až do Pekla. Což zní dost hustě, ale bohůmžel to fakt nebylo natolik dramatický, aby si to zasloužilo takhle popisovat. Po cestě jsem šla s Goblinem vepředu, ještě Domča šel jakž takž s náma a Kuba, Tom a Mef byli takzvanej zadní konvoj, což nám vůbec nevadilo, my s Goblinem jsme po té cestě do sebe lili zelenou, pálili cigárka, takže spokojenost. Taky jsme dělali kurevskej brajgl, ječeli jsme úplný sračky, zpívali Kabáty a Šílenou pohádku z plnejch plic. Hehe. Domčův zetsprite jsem pila místo nealka, přece jen to byla taková limča. Nakonec jsme se dobelhali tak nějak do Pekla, kde jsme ke své hrůze zjistili, že tam už mají taky zavíračku, ale Zak a Dave měli pívo. Ach, ještě, že já toho bráchu mám - aspoň se podělil. Naja. Tam jsme taky chvíli zewlili, dopili zelenou a fernet i zetsprite, a dělali kraviny. Pohoda. Jenže pak už na nás tam nějaký chatkaři chtěli volat policii, tak brácha pořád ryl, ať jdem na Dobrošov. Tak jsme šli, ale dva lidi - Mef a Tom tam zůstali. Byla to fakt krutá cesta, tma, les, málem jsem se zabila, kdybych se nedržela kolem ramen Goblina, protože já fakt neviděla ani na krok. Pitomej zrak. Už se těším, až se to zlepší. Pak jsme nějak postupně vyšli na nějakým poli (byly úžasně vidět hvězdy). Myslela jsem, že zdechnu, ta cesta je do kopce. Moje astma a kuřácký plíce se začaly ozývat a kvůli mě se to samozřejmě docela dost brzdilo. Musela jsem si dát oraz a tak jsme všichni dávali res. Kluci mi pak násilým sebrali bágl a rozhodli se, že ho prostě ponesou, pf. A bylo mi řečeno, že když budu protestovat, tak brzo ponesou i mě. No, takže paráda. Ještě kus cesty jsme šlapali, kolikrát jsem se musela zastavit. Jako největší lama, ale co, vyšli jsme u hospody. Já si ani pívo dát nechtěla, díky tý cestě mi bylo fakt blbě. Takže tak. Pak mi najednou volal můj fotr a měl strašnej problém, byl hnusnej a oznámil mi, že za pět minut přijede. Všichni si doexovali píva (Zak exoval dvě, to docela respekt), já vypila mlíko a společně jsme šli čekat k nějaký kapli, či čemu. Domča s Kubou už měli bejt doma, tak to vzali po silnici směr naše milé město. Můj otec dorazil s matkou. Dělal cirkus, prudil, dělal scény, málem po sobě se Zakem vystartovali, já se zas psychicky složila (jo, v poslední době mám psychiku fakt jak domeček z karet), ale pak odjel - neboť ze mě necítil chlast a asi nechtěl ani problémy. Všichni tři, co tam byli mu slíbili, že se o mě postarají, ženic pít nebudu a tak. Každopádně já už v té chvíli fakt byla na pokraji zhroucení, prostě jsem si tam sedla a rozbrečela jsem se. Kvůli všemu, prostě to na mě spadlo. Kluci mě utěšovali a tak jsme šli nahoru na Dobrák. Víte, byl to fajn pocit, mít je u sebe. Poprvý jsem s nima měla pocit, že někomu na mě opravdu záleží. Cesta to byla dlouhá, ale povedlo se jim mě rozesmát. A hodně mi pomohli a ukázali mi, že jsme prostě čtyřka, která se navzájem podrží, když je to potřeba. Ukázkou byla málem bitka, která pak pozdějš vypukla, prostě nějaká stopadesátikilová ženská mi chtěla dát přes hubu - a že s sebou měla pěkně nakorbenýho maníka. Upřímně jsem měla docela strach, ale tyhle bytosti se za mě postavili. Nenechali mě samotnou, i když to vypadalo, že se to krutě serve. No, pak tam přijeli chlupatý, takže se to nějak rozpustilo. Akorát dva maníci tam zůstali a kecali s náma - plus jsme ještě potkali SecJointa. A ti dva týpci - jeden skin - sice byli slušně nalití, ale řekli něco, co mě strašně potěšilo "víte, vy čtyři jste ukázkou toho, že to má ještě budoucnost... tři kluci, a jedna holka... a přitom stojíte za sebou aniž by v tom bylo cokoliv, co by se týkalo sexu... zkrátka... vy ukazujete to, že ještě můžou existovat pravá přátelství". Ano, byl na mrdku ožralej, ale stejně, to, co řekl mi přišlo vlastně moudrý. Na ten Dobrák jsme dovalili asi půl hodiny po tom, co to všechno skončilo, tak jsme zas zakotvili. Tentokrát u ohně. A opět se to tam málem servalo, ale tentokrát ne kvůli mě. Zak taky měl z něčeho depresi, snažili jsme se mu pomoct, ale odmítal, navíc byl slušně nalitej a postavil si hlavu, což mi bylo docela líto. Kolem druhé jsme vyrazili domů - lesem. Držela jsem se okolo ramen Goblina a bráchy, a šli jsme. Vyšli jsme na louce nad městem, kde jsem si opět chvíli odpočinuli. A zjistili jsme, že tam Zak a Goblin (oni jsou bratři, heh) nechali batoh. Takže se řešilo, kdo pro něj půjde, ale nakonec nikdo. Přemýšleli jsme a tak, Zak mi vysvětlil důvod deprese, a pak už se pomalu šlo dolů. Zak s Goblinem se tak nějak odpojili a já jsem šla s bráchou do města, doprovodit ho domů. Neměl nikoho doma, tak jsem šla na chvíli dál, dal mi napít, omyla jsem si xicht (vypadala jsem příšerně... fakt jsem byla chodící černota, od toho breku) a pak mi volal Zak a dali jsme ještě sraz ve městě. Dave šel asi spát. My jsme ještě pokecali, a pak jsme nějak zamířili domů. Doma jsem byla nějak kolem čtvrté, takže pohoda.

Ale vážně, víte, jak je úžasný pocit, když víte, že za váma někdo stojí, že vás drží, abyste nespadli, že je tu pro vás. Nevěřila jsem tomu, ale myslím, že jsem našla pravé přátele. Ten pocit, když si člověk nepřipadá tak sám... zvláštní, nikdy jsem ho necítila, možná když jsem byla malá. A včera. Strašně moc to pro mě znamená, a děkuju jim. Ačkoliv se stydím za ty slzy a tak, díky nim si připadám o něco silnější, jistější. A ačkoliv se včerejší večer nevyvedl podle představ - stejně jsem za něj ráda, byla jsem s nimi. Tři larpeři, tři bytosti, tři blázni, tři moji přátelé. Zvláštní. Opravdu. Ale je to pěkný pocit...

Dnešek byl taky vcelku fajn, vzbudila mě smska od Fran, nějak jsem zapomněla, že jsme domluvené, že má přijet. Nakonec jsme se domluvily (i když mi solidně jebal mobil), a já jsem za ní přišla (sice pozdě, ale jo) na autobus. Mrtě v pohodě den, strávenej kecáním, pojídáním nanuků či lentiek. Pobavily jsme se i nad pár internetovejma skladištěma - bravogirl.cz, feministky.com, krasna.nova.cz nebo chatroulette.com Prostě jsme navštívily ty nejpitomější stránky internetu (hehe, to zoo byla fakt síla O.o). Prostě fajn den, upřímně Fran také jako jednu z mála osob řadím mezi ty, které pro mě něco znamenají. Takže dík za pohodovej den.

A... a... a... fotr mi bere net. Debil.

No nic, mějte se.
Darion.

A ještě abych nezapomněla - můj super ultra mega kchůl výtvor z výtvarky.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 2. května 2012 v 14:26 | Reagovat

Ten lapač kocoviny je hustej :D :D Uh... Přeju ti, že máš takovéhle přátelé :)

2 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 2. května 2012 v 16:18 | Reagovat

Máš kliku, holka, už jich moc nezbylo:) Lapač kocoviny? Doporučuju zahájit sériovou výrobu XD

3 Danny Danny | Web | 5. května 2012 v 23:46 | Reagovat

Lapač kocovinu je krásný nápad,snad bude fungovat :)
Jestli máš přátele,tak super,přeju ti,aby to tak zůstalo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.